Nightwish

nádherná fotka s Tarjou ♥

5. května 2012 v 21:27

další nádherný shoot s Tarjou :)

25. března 2012 v 13:36


nová nádherná fotka Tarji :)

4. března 2012 v 18:26

Finská metalová královna Tarja: 'Cítím se tu jako doma'

21. ledna 2012 v 22:45

Koncerty v Čechách si vždycky vychutnávám. České publikum si hudbu velmi užívá a dokáže dát najevo své pocity. Velmi mě těší, že tady mám i obrovskou fanouškovskou základnu a oceňuji, že mi fandové pomáhají dál rozvíjet kariéru. Koncerty jsou čím dál lepší, mají velmi uvolněnou atmosféru a těší mě i složení publika, kde se prolínají mladší posluchači, kteří milují rock, se staršími, kteří ocení klasickou hudbu," hodnotí české publikum Tarja.

České publikum je skvělé

"Rozdílů mezi fanoušky si v některých zemích všímám. Nejvíce patrné jsou právě v místech, kde zahraniční hvězdy nekoncertují tak často. Jenže právě tam je publikum nejvíce bezprostřední a dokáže svou radost dát najevo," podotýká Tarja.

Finská pěvkyně se na letošní turné připravovala opravdu důkladně. "Začínám sama u sebe doma. Dost času mi zabere výběr skladeb, které by měly zaznít a které z nějakého důvodu třeba ne. Pak následuje každodenní pěvecká příprava, a to i po osmnácti letech, kdy se zpěvu věnuji. Moji muzikanti se připravují také sami a potkáváme se vlastně až pár dní před tour, kdy intenzivně zkoušíme všichni doopravdy. Ve Zlíně jsme takhle strávili tři dny," prozradila v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Mám ráda Prahu

Tento intenzivní program už ale finské zpěvačce nenechává příliš prostoru pro jiné aktivity. "Na turné mi opravdu mnoho času pro nákupy nebo prohlídky památek nezbývá. Pokud se ale volný den najde, nejsem z těch, co by ho strávili v hotelovém pokoji koukáním do zdi. Jdu se raději projít ven udělat si nějaké obrázky, nebo zaběhat do parku. Ráda se potkávám s lidmi třeba u večeře, když je příležitost. V Čechách mám oblíbenou hlavně Prahu, a to už od patnácti let, kdy jsem ji navštívila jako sólistka školního sboru. Už tehdy mi přišla jako nádherné město se spoustou pozoruhodné architektury všude kolem," říká Tarja Turunen.

Tarji nové fotky :)

26. prosince 2011 v 21:06

Starší černobílá fotka Tarji :)

20. listopadu 2011 v 20:19

ouuu tak tady je Tarja nádherná ♥ :)

2. listopadu 2011 v 20:51

Tarja 2 fotky z klipu I Feel Immortal

6. srpna 2011 v 18:46

Krásnej shootík Tarji:)

20. června 2011 v 11:09
tarja

1 krásná fotečka Tarji:)

6. června 2011 v 18:47

tarja

Tarja novej rozhovor

12. května 2011 v 20:24

Reportérka: Ahoj Tarja, ako pokračuje tvoja jar?
Tarja: Uf, uponáhľane! Je nádherné, že je všade toľko svetla, no som veľmi zaneprázdnená, mám veľa práce. Pred niekoľkými týždňami skončilo turné v Južnej Amerike, potom som písala pieseň pre nový album, veľa piesní. Táto jar, svetlo a dobré pocity ma akosi povzbudili k skladaniu množstva materiálu. Zajtra odchádzam vlakom Allegro do St. Petersburgu na nové európske turné, ktoré trvá štyri týždne. Takže zaneprázdnene.
Reportérka: Kedy vydáš nový album?
Tarja: To momentálne neviem povedať. Počas leta, snáď do konca leta dokončím všetky skladby. A potom uvidím. Ak Boh dá.

Reportérka: Povedz nám, aký album to bude?
Tarja: Rockový, bezpochyby. Plus niečo z mojej citlivej stránky, milujem zmeny nálad, prechody z ponurosti, no, možno ani nie tak ponurosti ako z pocitu temnoty, do svetla. Tieto dva prvky vo mne žijú v rovnováhe. Mám rada rock aj koncerty v kostoloch, citlivosť, oba sú vo mne vyvážené.

Tarja Turunen - The Crying Moon

29. března 2011 v 20:41

Tarja nám vydala novou písničku a musím říct že se jí povedla pač mě dostala na první poslech:))

Nightwish s Anette mix fotek

9. března 2011 v 20:47

Marco jedna kusovečka:)

7. března 2011 v 20:53

Marco

tarja v červenočerné

25. února 2011 v 21:49
tady to tarjušce moc sluší je krásná:)

další pěkný rozhovor s Tarjou

5. února 2011 v 21:09
orú svoju vlastnosť máš na sebe najradšej, a ktorú naopak nenávidíš?
Som veľmi opitimistická a odvážna, no ľahko podlieham stresu a som veľmi citlivá.

ktoré tri veci v tvojom živote pre teba najviac znamenajú?
Láska, zdravie, hudba.

Čo ťa dokáže vytočiť?
Pesimistickí a povrchní ľudia.

Čo ťa dokáže rozosmiať?
Dobrý vtip, no často aj moje vlastné chyby.

Čo ťa dokáže rozplakať?
Pri počúvaní nádherných hudobných diel často plačem od radosti, pri problémoch v mojom súkromnom živote od smútku.

Čo ráno spravíš ako prvé, keď vstaneš?
Objímem môjho manžela a umyjem si tvár.

Koho príbuznou by si chcela byť?
Petra Gabriela.

S kým by si si na mesiac chcela vymeniť miesto a prečo?
S Lady Gaga, len aby som si vyskúšala, ako to všetko zvláda.

Ktorý film je tvoj najobľúbenejší?
Trilógia Pán Prsteňov stále vedie.

A tvoja najobľúbenejšia kniha?
Alchymista od Paula Coelha.

Kto bol v detstve tvojím hrdinom?
Moja matka.

Akú najsmiešnejšiu či najzvláštnejšiu prácu si kedy mala?
Keď som mala osemnásť, chvíľu som pracovala ako hosteska na výletnej lodi vo Fínsku. Potrebovala som peniaze na štúdium.

Koho by si najradšej už nikdy nestretla?
Hlúpych ľudí z mojej minulosti.

Čo si spravila s tvojím prvým zárobkom?
Mala som 15 a zaplatila som nájomné.

Ako by vyzerala tvoja posledná večera?
Teľacie, zmiešaný šalát, fľaška vynikajúceho červeného vína a jahody so šľahačkou ako dezert.

Čo najhoršie si kedy povedala, aby si dostala niekoho do postele?
Také niečo som našťastie nikdy nemusela spraviť.

Čo si najviac ceníš na ľuďoch opačného pohlavia?
Jednoznačne oči. Vravia za viac než tisíc slov.

Aký najbolestivejší zážitok si doteraz zažila?
Keď som stratila matku.

Kedy a od koho si dostala svoj prvý zamilovaný list?
Fíni nie sú veľmi na písanie listov či vyjadrovanie svojich pocitov. Prvý zamilovaný list som dostala od fanúšika.

Čo máš najradšej na sexe?
Všetko. Bez sexu by bol svet nudný.

Za čo by si bola ochotná vybieliť svoj účet?
Za moju rodinu by som dala aj poslednú košeľu. Hoci nakupovanie milujem, topánky a kabelky nie sú vždy to najdôležitejšie.

Kedy si sa naposledy za niečo hanbila alebo sa červenala?
Včera počas pasovej kontroly v Rusku, keď ma spoznala pani za prepážkou. Zavolala všetkých svojich kolegov, aby dostali autogram. Bolo mi veľmi trápne tam stáť tak dlho, zatiaľ čo ostatní čakali.

Čo by si rada skúsila, no ešte si na to nenabrala dosť odvahy?
Cestu okolo sveta- ako prázdniny!

Ako a kedy sa ti najlepšie relaxuje?
Doma. Neexistuje lepšie miesto.

Ktoré je tvoje najobľúbenejšie mesto?
Londýn.

Máš nejaký šperk, ktorý pre teba veľa znamená?
Moji fanúšikovia mi počas rokov darovali veľa šperkov, ktoré často v súkromí nosím.

Čo by si spravila, ak by si sa dozvedela, že zajtra bude koniec sveta?
Povedala by som svojej rodine, že ich milujem a strávila by som deň v posteli s mojím manželom a spolu by sme spomínali na nádherný život, ktorý sme mali a všetky krásne veci, ktoré sme spolu zažili.

Bola si už niekedy blízko smrti?
Nie, vďaka bohu!

Čo by si chcela mať vyryté na náhrobnom kameni?
"Nasledovala svoje sny"



zdroj:  http://thequeenofice.blog.cz/

stará kusovka Anette

31. ledna 2011 v 18:42
http://i244.photobucket.com/albums/gg15/AdamAw/AnetteOlzon.jpg

zas nějaký ten rozhovor s tarjou

30. ledna 2011 v 19:43
Naposledy sme sa s touto drobnou Fínkou rozprávali o čerstvých udalostiach v jej sólovej kariére, teraz prinášame detailnejší rozhovor o dlho očakávanom a naozaj sľubnom nasledovníkovi "My Winter Storm" nazvanom "What Lies Beneath". Tarja, ktorá teraz už nastálo býva v Argentíne, sa s nami štedro podelila o svoje úvahy nielen o prítomnosti, ale aj minulosti.

Orkus: Tvoj nový album sa nazýva What Lies Beneath. Čo pre teba tieto slová znamenajú?
Tarja: Pri tomto albume som smerodajný názov našla už na začiatku komponovania skladieb. Album sa zaoberá tým, čo je skryté vo mne ako žene či umelcovi, no taktiež v celom zvyšku sveta. Počas uplynulých rokov som sa naučila, že vždy stojí za to pozrieť sa na veci dvakrát, pretože pri povrchnom nazeraní môžeme často získať nesprávny dojem. Toto vedomie sa pre mňa stalo veľmi dôležitým a všetko týkajúce sa tohto albumu, najmä výtvarná časť, sa riadi týmto mottom. Ak napríklad máte priateľa, o ktorom si myslíte, že ho veľmi dobre poznáte, úplne vás zmätie, ak sa zrazu začne správať celkom odlišne ako predtým. "What Lies Beneath" je o tom, že prvý dojem môže často byť klamlivý či neúplný. V našom živote je veľa skrytých čí záhadných vecí a nevieme, prečo sa stávajú. Jediné, čo môžeme spraviť, je sa na ne pozrieť ešte raz a z odlišnej perspektívy.

Orkus: Mala si na začiatku skladania jasnú víziu o smerovaní albumu?
Tarja: Mala som približnú predstavu, no prirodzene chvíľu trvalo, kým som ju rozvinula. Najmä preto, že som veľa cestovala a málokedy som mala čas sa skladbám obsiahlejšie venovať. Keď píšem, začínam pri klavíri. Klavír je pre mňa veľmi špeciálny nástroj, veľmi melancholický. Perfektne sa hodí na skúmanie mojich vnútorných pocitov, čo je vždy veľmi intenzívny zážitok. Vidieť samu seba ako skladateľa je pre mňa nová skúsenosť a niekedy som stále veľmi plachá, keď chcem vyjadriť svoje nápady. No každý deň sa učím a veľmi si cením slobodu, ktorej sa mi dostalo. S dokončenými skladbami som veľmi spokojná, znejú presne tak, ako som už od začiatku chcela.


Orkus: V minulom rozhovore si prezradila, že svojpomocné produkovanie albumu bol pre teba veľký posun vpred. Zmenilo to nejako tvoje vnímanie hudby? Musela si sa popasovať s nejakými ťažkosťami?
Tarja: Keď v týchto dňoch počúvam hudbu, niekedy sa pristihnem, že analyzujem každú drobnosť- čo môže byť až otravné. No je zaujímavé, ako rýchlo sa to u mňa stalo zvykom a ako prirodzene sa sloboda a možnosť to robiť stali mojou súčasťou. Stále viac si uvedomujem, že nie je len jeden spôsob, ako niečo urobiť správne. Som otvorená odlišným prístupom k veciam- v hudbe aj v každodennom živote. Keď som sa presťahovala do Argentíny, musela som si uvedomiť, že tu nič nefunguje ako vo Fínsku, čo je však ľuďom skôr na úžitok. Objavovanie týchto rozdielov je pre nás užitočné, obohacuje nás. Preto verím, že nie je len jeden spôsob, ako pristupovať k hudbe, neexistuje žiaden "správny" a "nesprávny" prístup. Producent je tak "veľké" slovo pre niečo, čo v konečnom dôsledku robím sama pre seba. "What Lies Beneath" je môj album a ja som nesmierne šťastná, keď sa mi podarí dosiahnuť moje ciele. Celé nahrávanie bol krok do niečoho neznámeho a náročného, no fantastického zároveň. Nechcela som z neho prepásť jediný moment, hoci to niekedy bolo naozaj ťažké. Napríklad som čas od času musela mojich hudobníkov postrčiť správnym smerom, pretože som chcela ten najlepší možný výsledok. Našťastie si to nikdy nezobrali osobne, pochopili ma a postavili sa na moju stranu.

Orkus: What Lies Beneath znie veľmi rockovo a naozaj odlišne od My Winter Storm. Bolo MWS skôr experiment a tvoj druhý album už plne odráža tvoje nové sebavedomie sólového umelca?
Tarja: Tá metafora so zrkladom sedí celkom presne. Vždy ľuďom hovorím, že tvorenie hudby je nekonečné učenie sa, ktoré ti vždy dovolí skúšať nové a nové veci. Po toľkých rokoch v kapele bolo pre mňa úplne novým zážitkom pracovať sama na niečom, čo by malo poslucháčom predstaviť mňa a moju osobnosť. Necítim sa ako heavy metalová speváčka, no ani klasická interpretka, ťažko ma zaradiť do nejakej kategórie. Ani sa nenechám do žiadnej strkať nasilu, pretože sa tak necítim dobre. Celý svoj život sa venujem hudbe a ľudia si môžu myslieť, že ma vidia v pravom a skutočnom svetle, no ja si vyhradzujem právo sa vidieť inak. Hudba, ktorú tvorím, to odráža, moja hudba je odrazom mňa samotnej. WLB reprezentuje logický vývoj od čias MWS k hudobnému žánru, ktorú dnes milujem. No stále mám rada aj svoj debut, jednoznačne spadá pod štýl, aký si aj sama rada vypočujem. Možno to znie zvláštne, no na týchto dvoch albumoch sa spájajú všetky hudobné prvky, ktoré milujem: skvelý orchester, tvrdé a temné gitary, čistota a krása metalu.

Orkus: Na niektorých skladbách (Dark Star, Anteroom Of Death) si pracovala spolu s hosťami. Ktorí hudobníci zanechali stopu na WLB?
Tarja: Na Anteroom Of Death, ktorá mimochodom bude prvou skladbou na albume, ma vokálne podporila nemecká acapella kapela Van Canto. Táto pieseň určite veľa ľudí šokuje, pretože je zrejme jednou z najprogresívnejších na WLB, inšpirovala som sa pri nej skladbou Bohemian Rhapsody od Queen. Dark Star je duet so spevákom All That Remains, Philom Labonte. Pre túto skladbu som chcela mužský hlas, ktorý dokáže agresívne kričať a zároveň so mnou spievať harmonické melódie. Phil do piesne perfektne zapadol, čo ma veľmi teší. Okrem nich sa na albume objavilo niekoľko rôznych gitaristov, napríklad Američan Joe Satriani, na čo som tiež pyšná.

Orkus: In For A Kill obsahuje verš "Nothing can shine, left in the dark". Aká myšlienka sa skrýva za týmto textom?
Tarja: Určite mi nebudeš veriť, že táto skladba je inšpirovaná žralokmi. Raz som videla dokument o žralokoch, ktorý ma nielenže celú roztriasol, ale aj rozplakal. Uvedomila som si, že práve ľudia sú často najkrutejšími zvieratami, my sami sme žraloci, ktorých sa tak bojíme. Zabíjame ich, pretože veríme, že nás lovia, hoci v skutočnosti je to presne naopak- to my lovíme ich. Verš, o ktorom si rozprával, odkazuje na temnú stránku ľudí. Často sa niekto môže zdať bohatým, mocným a váženým, no potajomky robí strašné veci. To sa ukazuje najmä pri témach ako zneužívanie detí či prostitúcia. Podobné zverstvá sa často dejú pod zásterkou slušného vystupovania a presne o tom je táto skladba.


...
zdroj: http://thequeenofice.blog.cz/

Anette fotka z období jejího druhého těhotenství

21. ledna 2011 v 22:00
1

4 fotečky s Tarjuškou:)

16. ledna 2011 v 21:12
tarja

Rozhovor s Tarjou pro Kerrang

10. ledna 2011 v 20:54
Krátce po jejích 4 koncertech v Buenos Aires a spolupráci s Luna Park nám Tarja Turunen řekla jak se připravuje na festival Metalway a o jejích představách alba What Lies Beneath. V Obelisku v Buenos Aires poskytla interview Cesaru Fuentesovi Rodriguezovi.
Nejdřív ze všeho nám řekni, jak se cítíš na konci tvého tour v Buenos Aires. Vypadala jsi velmi dojatě, zvlášť když jsi představovala kapelu během posledního koncertu.
Ano, samozřejmě. Hlavně proto, že o mě lidé víc věděli a zjistili, jak jsem jako umělec v kondici, také kapela byla velmi šťastná, že jsme tam končili tour. Koncertovali jsme v mnoha městech v Jižní Americe a já myslím, že všichni by se mnou souhlasili, že nejvíc se nám to líbilo právě tam. Lidé byli velmi milí, na ulicích jsme se cítili bezpečně, takže hrát týden v Buenos Aires byl dobrý nápad. Z druhé strany jsem byla velmi šťastná, protože všechny koncerty byly skvělé a zůstalo mi odtamtud mnoho vzpomínek.
Teď budeš hlavní hvězdou na Metalway, jak se cítíš, když máš najednou přejít z malých hal na velký festival?
Jsem na to úplně natěšená, protože to tam bude první koncert s mým novým albem. Od té doby co album vyšlo se nám nepodařilo najít datum pro koncert. Jsem velmi nedočkavá na návrat do Španělska, mám tam hodně fanoušků, obvykle jsem s nimi v kontaktu a vím, že se těší jak na tento koncert, tak na ten, který tam budu mít v září. Samozřejmě se ukážeme se skvělým setlistem a přesně víme co dělat, abychom tak skvělé publikum potěšili a pobavili. Bude tam hodně kapel a jejich fanoušků a když tam je tolik lidí, je těžké potěšit všechny.
Minule jsi mi řekla, že jsi byla na Ibize. Chceš strávit ve Španělsku víc času?
Nahrávali jsme na Ibize MWS, plus mínus měsíc. Předtím jsem si představovala Španělsko jako párty, párty a zase párty. Nepřemýšlela jsem o tom, že bych tam jela, protože to co jsem slyšela o lidech, kteří celé dny tančí a pořádají večírky mě zrovna moc nelákalo, ale to byla jen má představa. Našla jsem tam krásný ostrov, lidi a dost míst kde jsem se mohla ztratit. Pronajali jsme si dům, nahrávali jsme, měli jsme se dobře, potápěli jsme se a cestovali… velmi hezké. Kromě toho, Barcelona je moje oblíbené evropské město. Miluju to tam. Vlastně bych tam ráda jednou žila.
O kapele, byl jsem překvapen, že jsem tam neviděl Kika Loureira, ale je jasné, že jste se dali dohromady.
Ano, pracuji s Alexem Sholppem na nějakých písních z WLB. Doug Wimbish mi také pomáhá, přestože má mnoho závazku a své místo v Living Colour, Mike Terrana mi pokaždé říká, že jsem pro něj první, komu může cokoliv říct nebo kdykoliv zavolat, Alex teď bude táta, spousta věcí. Ale ano, opravdu se cítíme jako kapela a jsem velmi šťastná, že mám tyhle muzikanty kolem sebe, a eventuelně také Kika.
S respektem k tvým novým nápadům, uvažuješ, že budeš mít na albu nějaké hosty?
Ano, plánuju to. Některé písně potřebují speciální prvky. Můj nápad je neudělat jen heavy metalové album, ale všichni ti muzikanti, kteří na něm budou pracovat se mnou jsou z různých škol, což je velmi dobré, protože rozumí muzice a budou vždy objektivně hodnotit výsledek. Samozřejmě že se budu muset u každé písničky rozhodnout, jak má ve výsledku vypadat. Kontaktovala jsem už nějaké muzikanty, které bych na albu ráda měla.
Kdy bude album vydáno?
Přemýšlím, že příští rok. Mám už hotových asi 18 písní, texty jsou většinou připravené a teď ještě nevím, kdy to bude vydáno. Mám z těch písní radost, materiál je velmi zralý jak v hudbě tak v textech, je velmi dobré dělat to tímhle stylem, když mám tolik svobody a tolik lidí, kteří mi rozumí kolem.
Budeš tam mít i nějaký cover, jako jsi měla na prvním albu Poison od Alice Coopera?
To bylo velmi složité. (směje se)
Ale dopadlo to velmi dobré, takže…
Ještě nevím. Možná tam bude nějaký duet, mám pro to skvělou píseň.
Někteří lidi byli velmi překvapení, že jsi zpívala cover od Seru Giran Desarma y Sangra v La Trastienda. Neplánuješ to nahrát ne?
Ne, rozhodně ne. Je to hezká píseň a já jsem to zazpívala svým způsobem. Pokaždé když dělám nějaký cover, snažím se to udělat podle sebe, ale tak, abych nezkazila originál. Mám ráda tu kapelu a to co dělá Charly Garcia. A kromě toho ráda překvapuju lidi. (směje se)
A když se převlékáš během koncertů - je to jen na efekt nebo to má i jiné důvody?
Od té doby co jsem zpívala s NW, snažila jsem se ukázat lidem jak písně "vypadají", stát se takovou, jaké jsou písně. Pro mě je to část koncertu, moje kapela to nikdy nekomentovala. Ale myslím, že lidé to ode mě očekávají. A dnes si myslím, že je úžasné, že si můžu vybrat oblečení a můžu být svobodná v tom, jak si naplánuju své koncerty. Mám ráda divadlo, mám ráda dramatické části v mých písních a to že je můžu zahrát.
Cítíš se jinak nebo nějak divně když zpíváš písně od Nightwish s novou kapelou?
(dělá ksichty jako "měla bych na to odpovědět?") Mám skvělou kapelu a písně zní opravdu skvěle, když je tito lidé hrají. Pro mě je úžasné, že teď můžu zpívat písně, které jsem tehdy neuměla zazpívat pořádně. Když jsem některé z nich nahrávala, teprve jsem se učila a neuměla jsem do toho dát to nejlepší.
Myslíš Passion and the opera…
Samozřejmě! Například. Ale teď se mi ty písně zpívají mnohem lehčeji. Jsem už vyzrálejší zpěvačka a znám svůj nástroj mnohem lépe. A to že jsem s těmito muzikanty mi pomáhá.
Momentálně se připravuješ na koncert s Rata Blanca, který bude u speciální příležitosti. Jak to jde?
Včera odpoledne jsme měli první zkoušku a opravdu to bylo skvělé. Budeme hrát 3 písně a 2 z nich budou s Adrianem. Myslím, že Walterovi se to líbilo a já mám z toho taky radost. Ráda s ním pracuju.
Kdy vás napadlo udělat něco společně?
Vlastně už před několika lety. Ale nikdy jsme neměli šanci. Teď jsme se dohodli na velkém koncertě v Buenos Aires.
Jaké bylo dělat duet s Doro na její nové album Fear No Evil?
Bylo skvělé poznat ji lépe. Když jsme nahrály ty dvě písně, telefonovaly spolu a měly společné koncerty, bylo to skvělé, protože už má za sebou dlouhou kariéru a já ji respektuji. Věci, které můžu dělat se svým hlasem jsou skvělé, to je moje charakteristika a zkombinovat to s tak jiným hlasem bylo velmi těžké, ale dopadlo to dobře. Neumím udělat můj hlas tvrdší, to nejde, ale když je výsledek vyhovující, je tu šance, že to bude znít dobře.
Potom je zbytečné se ptát na duet s Angelou Gossow… (směje se)
Nevím… Nikdy dřív jsem o tom nepřemýšlela, ale mohla by se svým hlasem hrát roli v jisté písni, vyprávějící příběh, možná. Ale myslím, že pro moji hudbu by to bylo příliš, nevím, jestli můžu zajít tak daleko. (směje se). Hodněkrát jsem ji slyšela v rádiu a obdivuju co umí udělat s hlasem. Tohle já bych se svým v životě neudělala.
Myslíš to jak donutí svůj hlas aby byl tak hrubý aniž by ho zničila?
Ano. Myslím, že je to opravdu obdivuhodné.
Pár posledních slov pro lidi, kteří se na tebe přijedou podívat na metalway?
Jsem velmi šťastná, že tam jedu. A stejně tak zbytek kapely. Návrat do Španělska je pro mě velmi důležitý. Zažila jsem tam skvělé chvíle a jsem s fanoušky stále v kontaktu. Jsem si jistá, že se tam budeme mít dobře.

tarja

Tarja Turunen - Marry Christmas

24. prosince 2010 v 16:06


úžasná prostě:)

Tarja a Tuomas další kusovka

4. listopadu 2010 v 19:24
nw

rozhovor s Tuomasem z roku 2009

3. listopadu 2010 v 18:49

A je to za vámi. Show skončila. Teď jste oficiálně na "prázdninách". Jak se cítíš?
Minulou noc jsem vůbec nespal a ani tu následující spát nebudu. Víš, je to trochu zvláštní, dva roky na cestách, pak závěrečná show, z které jsi kur*a vystrašený, ale zároveň strašně citově vzrušený. A potom je to vlastně úplně stejně, jako to bylo předtím. Je to tak trochu úleva a trochu pocit smutku dohromady, nevíš, jak se cítit. Je to něco, jako kdybys byl dva roky v tom nejhezčím vězení, a teď jsi volný a nevíš, co dělat. Myslím, že včerejší show byl náš trojnásobný top, jaký jsme kdy udělali.
Podruhé jste hráli na tomto místě konání - posledně to bylo poněkud více pocitové a koncert byl na titulních stránkách všech časopisů. Byla minulá noc z těch dvou snazší?
Myslím, že předchozí koncert v Hartwall Aréně, kde jsme natočili 'The End Of An Era' DVD, byl stejně výborný, takže bych řekl, že tyto dva koncerty byly naše vůbec nejlepší. Byla tam celá moje rodina, všichni, které znáš, mí přátelé, nahrávací společnost, každý.
Takže je Anette v bezpečí? Někteří z nás totiž očekávali to nejhorší. Nepřemýšlel jsi o tom, dát jí 'dopis'?
Vlastně jsme to plánovali, přímo před poslední písničkou, najmout si nějakou poštovní agentku nebo někoho aspoň v převleku pošťáka, který by přišel a donesl Anette na pódium dopis a ta by ho i na pódium otevřela, ale potom jsme si pomysleli, že by to byl docela nevkusný žert, nebo nás napadlo naplnit stroje místo konfetami dopisy, to by bylo také moc milé.
Přinesla minulá noc nějaké vzpomínky z té osudové noci? Muselo to být zvláštní být na tom samém místě, s členy v backstage čekajíc na začátek koncertu, vzpomínajíc na koncert před čtyřmi lety…?
Ne, o minulosti už nepřemýšlíme. Myslím tím, že mě se nic nevrátilo, ani včera ten čtyři roky starý koncert na stejném místě. Prostě jsem si užil každou sekundu na pódiu. Byla to fantastická zkušenost.
S odstupem času na koncerty chodilo méně fanoušků, jaké to bylo, vidět vyprodanou arénu? Dech beroucí, že?
Počet koncertů byl tento rok neuvěřitelný navzdory velké krizi jak v celém Finsku, tak na festivalech a koncertech hudebních velikánů v Hartwall Aréně, která byla zaplněná možná tak třemi tisíci diváky, takže jsme se trochu báli, jestli lidé budou mít v momentální době peníze na to, aby mohli přijít a jestli se o nás ještě stále zajímají.
Máte štěstí, že máte tak oddanou fanouškovskou základnu!
Také jsem si toho všimnul. Pro ně je to něco obrovského, je to jejich vášeň a jejich způsob života na hospodářskou krizi prostě kašlou.
Jak zní vaše tajemství? Jak se připravujete na velké koncerty, jako byl třeba tento?
Dost jsme odpočívali a poprvé, a asi naposled, jsme uzavřeli dohodu, že ani před ani po koncertu nikdo nevyjde z backstage. Tak trochu jsme chtěli, aby to byla chvíle, kdy je celá kapela společně, takže jsme tam byli čtyři hodiny před koncertem a jen tak si povídali, přemýšleli o minulosti se sklenkou vína, Jukka hrál na kompu pokr, prostě takové chlácholení před koncertem, ale každý z nás byl nervózní. Anette byla naprosto neuvěřitelně nervózní, já taky, noc předtím jsem nespal.
Byl to váš největší koncert vůbec?
"Jo, no vlastně druhý největší ze samostatných koncertů. Měli jsme koncert v Zurichu ve Švýcarsku, kde bylo 13 000 lidí, ale tenhle byl druhým největším z těch samostatných.
Takže jste se všichni v backstage uklidňovali? Myslíš, že máte s Anette těsnější spojení? Vím, že Tarja musela být vždy sama…
Určitě máme, myslím, že kapela je teď mnohem více založená na kamarádství. Ačkoliv Anette potřebuje mít vždycky vlastní pokoj, protože má své věci a heh, každý, kromě jí, kouří, takže i v tomto smyslu potřebuje vlastní pokoj, jsme přátelé.
Máte stejné všechny techniky, manažery atd - jsou brání jako další členové kapely?
Naprosto, chci říct, že technici jsou pro mě, řekl bych srovnatelně výbornými přáteli jako lidi ze skupiny, anebo manažeři, takže je to všechno jedna velká šťastná rodinka. Navzájem se známe, trávíme společně volný čas. Asi za tři týdny jedu se třemi techniky na šest týdnů do Austrálie.
Nekecej - to je skvělý - takže pořádně narvaný krosny?
Poletíme do Perth, najmeme si karavan a pak pojedeme to Canberry, je to asi 4000km. Takže to je pro ujasnění, jak blízcí si s techniky jsme. Jsou mými nejlepšími kámoši. Tohle jsem chtěl udělat v posledních 15 letech, naprosto miluju Austrálii a prostě jí chci celou prozkoumat ve volném čase. A teď na to čas je.
Takže budeš dělat to, co Krokodýl Dundee?
Jasně, musím se jít potápět se žraloky, znáš to, zavřou tě do klece a spouštějí dolů. Miluju potápění, miluju turismus, miluju horolezectví, všechny tyhle "Indiana Jones" věci.
Wow, tak trochu závidím. A potom zpátky do studia, správně?
Jj, ale nejdřív, asi za dva týdny jedu do Mediterraneanu plavit se s mým tátou a strejdou. Tak trochu rodinná záležitost, jo, kluci na moři, to je ono. Bude to zábavné, v Mediterraneanu, v Turecku a Řecku, a potom za týden pojedeme teda na těch šest týdnů do Austrálie, pak už budou skoro Vánoce, potom leden, kdy pojedu do Orlanda podívat se na Donalda a Goofyho a Mickeyho a potom zas něco s kamarády…
Jsi tak trochu posedlý Disney maniak.
Naprostý. Už tam pojedu po sedmé. Musím se tam podívat aspoň jednou za rok, jsem na tom fixovaný. Ten svět prostě miluju a také jsem profesionálním Disney sběratelem. Mám spousty filmů, knih, komiksů, kreseb, blbostí [směje se]. V domě mám místnost speciálně vyhrazenou jenom pro Disney, takže tam není nic jiného.
[Dívám se na něj trochu přiblble - tohle je tak nemetalový!]
Jo, sem dítě!
Aha… Po roční náloži komiksů a všeho tohohle, co potom?
Jo a potom začnu pracovat na novém albu. Už máme rezervované zkušební prostory. Zkoušet budeme asi někdy v červenci/srpnu příští rok, pak si dáme v září volno a na začátku října půjdeme do studia. Tak zní plán.
Před vydáním DPP bylo ve vzduchu také nejasno hlavně o tom, kdo bude nová zpěvačka a to bylo to, přec so jste se hlavně museli přenést. Je to teď jiné? Máš radost z toho, že směřuješ k napsání nové desky?
Hrozně hrozně velkou, strašně světla na konci tunelu. O albu mám už dost jasnou představu, a i když to je divné, mám hotové všechny názvy písní. Vím, kolik bude na albu songů. Už mám hotové čtyři skladby, i když jsou stále v přípravné fázi, jako celé album, ale mám takový nápad, jak bude znít a uh, stále to bude metal, ale bude jasnější než Dark Passion Play.
Jasnější - více popových písniček? Už žádné dlouhé epické symfonické kompozice? Musí to být k pos*ání je psát.
Vůbec ne, mě se píšou dobře. Pamatuju si 'Creek Mary's Blood', ta má osm a půl minuty a měl jsem ji hotovou během dvou hodin. 'The Poet And The Pendulum' během pár dnů, stejně tak s 'Ghost Love Score', vyšly prostě přirozeně, nevím, co jiného říct. Ale pamatuju si, že třeba 'Nemo' jsem nemohl dát dohromady. Pracoval jsem na něm měsíce a měsíce a má jenom čtyři minuty.
Celkem překvapující!
Asi jo. Musíš udělat pouze čtyřminutovou skladbu, která bude zajímavá a nadčasová, to je největší výzva. A balady, myslím, že taky balady jsou nejtěžší věcí na tvoření, protože vytvořit geniálně procítěný pomalý song, který není tvarohový, to je neuvěřitelně obtížné. Třeba 'Walking In The Air' je příklad skvělé balady, je překrásná a asi nejlepší skladba od Howarda Blakea vůbec. A není ani trochu tvarohová.
No, trošku je. Bylo to dost překvapující, že jste ji včera hráli - roky jsme ji neslyšeli.
Byl to Anettin výběr, tu píseň opravdu miluje a tak se zeptala 'vadilo by, kdybychom v Hartwall zahráli akusticky Walking In The Air?' a myslím, že to je vážně dobrý nápad, za pokus nic nedáme. Zkusili jsme to a pro mě to bylo zvýraznění koncertu.
Umělý sníh se k tomu velice hodil, určitě to bylo pamětihodné.
To ticho a rozpínání, bylo to díky tomu, že každý byl naprosto potichu, bylo to kouzelné.
Hráli jste dobrých pár hodin, jak si udržuješ tu jiskru a energii po celou dobu koncertu, jako byl třeba tento?
Vždy jsem byl toho názoru, že je důležité udržet si setlist takový, aby byl pro nás zajímavý, protože pak si hraní užíváš a energii dostává od publika, ale taky si myslím, že ačkoliv nerad hraju 'Nemo' a 'Wishmastera', lidé je stále chtějí slyšet a proto je do playlistu nasazujeme také.
Jaké písně jsou podle tebe nežádanější?
'Ghost Love Score' a 'The Poet And The Pendulum'. Lidé jí stále mají rádi, to je milé.
Jsou nějaké starší písně, které bys rád zařadil do setlistu? Třeba takové, které by Anette neseděly, takže nebudou už nikdy znovu zahrány?
Myslím, že by zazpívala téměř cokoliv. Starší věci nehrajeme proto, že by byli, mmm, z jistých důvodů by to nebylo správné. Zkoušeli jsme 'Elvenpath', ale nebylo to ono.
A nějaké, které bys rád oprášil?
'Gethsemane' je moje oblíbená, rád bych ji zkusil, nebo 'Stargazers', něco z alba 'Oceanborn'.
Jednu věc, kterou bych řekl k včerejší show je, že byla velice nápaditá, sníh, konfety, hosté, déšť, skutečný déšť - co si to bere, připravit takovou show?
No, byla to poslední show, kterou jsme odehráli, byl to závěr dvouletého turné a chtěli jsme ho udělat tak, aby vypadal dobře. Stálo to hrozně moc, ale stálo to za to. Není to nic levného, ale chtěli jsme to tak a naši nejlepší technici na světě to hladce připravili.
Bude koncert dostupný na DVD?
Celý koncert je natočen, takže možná použijeme nějaké písně jako bonus tracky nebo něco takového, ale DVD nevyjde.
Turné skončilo a bude desetiletí. Pro finský metal bylo docela bláznivé - co myslíš, že je tajemstvím úspěchu vás a dalších kapel z tvojí země; Bodom, HIM, Lordi, Apocalyptica atd?
Rád bych ti to řekl, kéž bych mohl. Tohle je nejvíce kladená otázka na kterou se snažím odpovědět, ale nikdy k odpovědi nedojdu. Proč Finsko? Proč teď? Nevím. Jediné, co vím je, že finské kapely jsou úspěšné proto, že jsou v tom zmatku nedosažitelné. Mají tu schopnost zmatek vytvářet a vytvářejí nové styly. Nejsou zaujaté, jenom dělají svou práci po svém. Lidé vyžadují originalitu a něco geniálního a to je možná důvod, proč nacházejí finské rock 'n' rollové skupiny. Vážně si myslím, že to tak je, protože tyhle kapely nejsou ničí a ničeho kopií.
Po deseti letech, mysleli jste si, že byste mohli v Hartwall zazářit tak jako minulou noc?
Nikdy jsem si to nemyslel, nikdo z nás. Na vejšce jsem studoval biologii a měl jsem být bláznivým vědcem. Jukka studoval něco s počítači a Emppu pracoval v továrně na koberce nebo tak něco. Každý jsme měli to své a potom se nám to nějak vymklo z rukou. Vypadli jsme ze škol a začali jsme hrát a tenhle přístup přinesl své výhody i nevýhody. Nevýhody byly takové, že jsme byli vždy strašně naivní, ale kladnou stránkou bylo to, že to bylo všechno upřímné, protože jsme neměli žádné předpoklady, neměli jsme žádnou výdrž. Není to tak, že se snažíme dosáhnout něčeho jiného než potěšení z hraní a bezmezného chlastání.
Už tě někdy to, že jsi slavný, štvalo?
Jasně, vlastně mě to štve pořád, tady musíš být více opatrný na to, co děláš, než v jiných zemích. Nemůžu se na ulici veřejně vymočit. Někdo by řekl, že to je daň povolání, ale někdy, je to asi dva týdny, co se objevil třístránkový článek o mém domě. Najali si helikoptéru, aby mohli nad mým domem přelétávat a fotit ho. To mě docela obtěžuje. Navíc mají instrukce, jak se do domu dostat.
Ovlivňuje to metalové muzikanty ve Finsku?
Myslím, že třeba HIM nebo Rasmus určitě. Včera jsem viděl dlouhý článek o tom, jak si někdo z Rasmus koupil nové auto. Vlastně žádná média k nám nebyla milá. Občas to trochu bolí. Zejména to, když k vám přijde štáb nafilmovat vám váš dům, to už je trochu moc.
Show je za vámi, dnes v noci se koná velká rozlučková párty, jsi připraven? Jde poznat, že už včera ses pěkně zlil, jsi pomalý.
Hraní koncertů je něco jako maraton, je to vážně skvělá zkušenost. Sílu sem si ale schovával na dnešní noc, dnes v noci budu pařit hooodně. Moje mamina tam bude taky.
Bude královnou tanečního parketu?
Vlastně jsem ji nikdy neviděl tancovat.
Jsi pařmen?
Čas od času, ale jinak nic moc. Na festivaly nikdy nechodím, nesnáším je. Rád si zapařím, ale jenom pokud znám lidi, kteří tam jsou, a není okolo moc velký hluk. Být v hluku se spoustou lidí, nevím, je to peklo.


Pain Feat Anette Olzon Follow me

24. října 2010 v 12:44

tak tady zpívá se skupinou Pain Anette Olzon tu nemám v lásce jo uznám ale myslím že přesně tento styl hudby by se kní hodil více pač se jí tohle náhodou povedlo dost se mi líbí a proto sem dávám ti co to ještě neslyšely klidně si poslechněte:)